Moravská brána
| Moravská brána | |
|---|---|
 Moravská brána a Hostýnské vrchy, výhled nad obcí Veselíčko | |
| Nejvyšší bod | 382 m n. m. |
| Rozloha | 534 km² |
| Střední výška | 263,5 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Západní Vněkarpatské sníženiny |
| Sousední jednotky | Dyjsko-svratecký úval, Hornomoravský úval, Vyškovská brána, Ostravská pánev |
| Podřazené jednotky | Bečevská brána, Oderská brána |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Souřadnice | 49°40′ s. š., 18° v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | VIIIA-4 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Moravská brána je geomorfologický celek na Moravě a okrajově severními částmi i ve Slezsku. Je to součást pásma Západních Vněkarpatských sníženin. Tvoří protáhlou, asi 70 km dlouhou sníženinu mezi Podbeskydskou pahorkatinou (Karpaty) a Nízkým Jeseníkem (Hercynská pohoří), od Přerova po Ostravu, a propojuje Hornomoravský úval a Ostravskou pánev. Jde o jednu z hlavních přirozených komunikačních spojnic v rámci střední Evropy, mezi pobaltským a podunajským prostorem, využívanou od pravěku zvířaty i lidmi.
Geomorfologie a geologie
[editovat | editovat zdroj]Tvoří ji rovina nebo mírná pahorkatina vyplněná neogénními sedimenty s pokryvem uloženin pevninského ledovce a s rozsáhlými sprašovými pokryvy. Jejím nejvyšším bodem je jižní úbočí kopce Obírka, kde hranice celku procházející svahem kopce, dosahuje výšky 382 m.[1][pozn. 1] Nejvyšším vrcholem je pak bezejmenná kóta 344 m nacházející se západně od obce Olšovec.[3] Podle příslušnosti k povodí se člení na dva podcelky: Bečevskou bránu (zahrnující část povodí řeky Bečvy) a Oderskou bránu (zahrnují část povodí řeky Odry).
| Moravská brána | Bečevská brána | Jezernická pahorkatina |
| Dolnobečevská niva | ||
| Radslavická rovina | ||
| Oderská brána | Oderská niva | |
| Bartošovická pahorkatina | ||
| Klimkovická pahorkatina |
Moravskou branou prochází napříč hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského moře (řeka Odra) a Černého moře (řeka Bečva), jeho nejnižší bod se zde nachází v mělkém sedle mezi Hranicemi, Stříteží nad Ludinou a Bělotínem ve výšce 311 m n. m. (přirozeně), resp. 297 m n. m. (vykopaný železniční zářez).[pozn. 2] Evropské rozvodí Bělotín je v terénu vysokým betonovým památníkem vyznačené místo při silnici I/47 mezi Hranicemi a Bělotínem, které se nachází ve výšce 337 m n. m.[4]
Vodstvo
[editovat | editovat zdroj]Protisměrně jí protékají řeky Bečva (na jihozápad) a Odra (na severovýchod) s přítokem Luhou – prochází tudy hranice jejich povodí, což je současně hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského a Černého moře.
Ochrana přírody
[editovat | editovat zdroj]Předmětem zvláštní ochrany jsou vesměs zbytky lužního lesa a zachovalé přirozeně meandrující toky. Značnou část Oderské brány pokrývá Chráněná krajinná oblast Poodří, v níž se ještě nacházejí maloplošná zvláště chráněná území:
- Národní přírodní rezervace Polanská niva
- Přírodní památka Meandry Staré Odry
- Přírodní rezervace Bartošovický luh
- Přírodní rezervace Bařiny
- Přírodní rezervace Koryta
- Přírodní rezervace Kotvice
- Přírodní rezervace Polanský les
- Přírodní rezervace Rákosina
- Přírodní rezervace Rezavka
Mimo CHKO Poodří jsou dále tato chráněná území:
- Národní přírodní rezervace Žebračka
- Přírodní památka Malé laguny
- Přírodní památka Sedlnické sněženky (část)
- Přírodní památka Týn nad Bečvou
- Přírodní rezervace Přemyšov
- Přírodní rezervace Škrabalka
Zcela okrajově sem zasahuje Přírodní park Oderské vrchy.
Sídla
[editovat | editovat zdroj]Pomyslným střediskem Moravské brány je město Hranice, ležící zhruba uprostřed. Na protilehlých vstupech do brány leží větší města Ostrava a Přerov. Dalšími městy v bráně jsou Lipník nad Bečvou, Studénka a Klimkovice, po okrajích se nachází Bílovec, Fulnek, Nový Jičín, Odry, Příbor. Dalšími významnějšími sídly jsou např. Kunín, železniční uzel Suchdol nad Odrou nebo rodiště J. G. Mendela Hynčice.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Moravská brána je od pradávna klíčovou komunikační spojnicí Moravy a Slezska, v celoevropském pohledu pak Pobaltí se Středomořím. Od pravěku jí procházela Jantarová stezka,[5] později jí byla vedena jedna z prvních a nejdůležitějších železničních tratí Habsburské monarchie – Severní dráha císaře Ferdinanda – spojující metropoli Vídeň s Haličí, po rekonstrukci (v totožné trase) označovaná jako 2. tranzitní železniční koridor, jenž je součástí VI. panevropského koridoru. Moravskou branou prochází také dálnice D1, evropské silnice E442 a E462, a v plánech jí vedl i průplav Dunaj-Odra. Také se v ní nachází ostravské letiště Leoše Janáčka (Mošnov).
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V některých zdrojích je považován za nejvyšší bod kopec Lučická Stráž dosahující výšky 339 m.[2] Je však nejvyšším pojmenovaným kopcem.
- ↑ Přirozeně nejnižší místo na rozvodí Bečvy a Odry (301 m) se nachází mimo Moravskou bránu v tzv. Porubské bráně na katastru vsi Vysoká (Hustopeče nad Bečvou).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR s vrstvou Geomorfologické jednotky [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-09-15]. Pro lepší viditelnost je vhodné si zvýšit průhlednost vrstvy. Dostupné online.
- ↑ Lučická Stráž: Časopis Poodří [online]. www.infoSystem.cz [cit. 2023-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR s vrstvou Geomorfologické jednotky [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-09-15]. Pro lepší viditelnost je vhodné si zvýšit průhlednost vrstvy. Dostupné online.
- ↑ Památník rozvodí [online]. Turistický portál České republiky CZeCOT [cit. 2023-02-21]. Dostupné online.
- ↑ KOBZA, Miroslav. Dálnice procházející Moravskou bránou vede ve stopách pravěkých stezek. Rádio vašeho kraje [online]. Český rozhlas, 2015-02-26 [cit. 2024-09-15]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Geografický místopisný slovník, Academia, Praha, 1993. ISBN 80-200-0445-9
